UniquaShop

IC HUKVALDY
TEL:
+420 775 886 844
EMAIL: infocentrum@ihukvaldy.cz

csskendeplrufrzh-TWvi

Rodný dům Leoše Janáčka

V budově bývalé školy, se 3. července 1854 narodil nejvýznamnější hukvaldský rodák, génius české hudby, hudební skladatel Leoš Janáček. V současné době se v přízemí budovy nachází Informační centrum, Pamětní síň Leoše Janáčka a galerie určená k příležitostným výstavám.

Na průčelí budovy je umístěna pamětní deska s bronzovou bustou Leoše Janáčka od sochaře Augustina Handzela.

V Hukvaldech roce 1848 nastoupil na místo samostatného učitele Jiří Janáček (otec Leoše Janáčka), v malé osadě pod zříceninou hukvaldského hradu. Z pohodlného příborského domu přišel se svou početnou rodinou do zchátralé hukvaldské školy, v níž byl také byt učitele. Škola byla v roce 1816 přestavěna z bývalé panské ledovny, svému původnímu určení snad mohla dobře sloužit, ale pro školu rozhodně vhodná nebyla. Jiří Janáček netušil, že už jeho předchůdce marně usiloval o zlepšení situace, netušil, že ani on sám se svými žádostmi o nejnutnější stavební úpravy dlouho neuspěje. Žil v budově, do které zatékalo, protože střecha byla děravá, kde dveře nedoléhaly, protože byly ztrouchnivělé, a kde se bez pořádných kamen ani ohřát nemohli. Až po deseti letech, v roce 1858, se mu podařilo přesvědčit správu hukvaldského panství, aby provedla v budově malé stavební úpravy a při tom zřídila pro učitelovu rodinu zimní kuchyni. Těžko se mu žilo, když věděl, že jeho kolegové v blízkém okolí mají vyšší příjem než on. Bídu sice znal z dětství, ale na Hukvaldech bylo ještě hůř. Hlad, nemoci a také živelní pohromy, které ničily úrodu, přiváděly obyvatele do nejrůznějších poměrů. Jak bídně pak mezi nimi žil učitel, do značné míry odkázaný i na jejich peněžní nebo naturální podporu!

01LJS 

Chtěl odejít jinam, ale všechny jeho žádosti o přeložení byly marné. Zoufalé podmínky v obci i ve škole musely být známy v nejširším okolí, neboť i o učitelské pomocníky zde byla nouze.

Takže jen „muzika a včely byly jedinou radostí rektora ukvaldského“. A zřejmě také děti – neboť se Janáčkovým rodily stále, se zoufalou pravidelností dvou let. Rodily se i umíraly. V roce 1849 přišli na svět dva chlapci – dvojčata, 1850 dcera Rosalie, 1852 Jiří, 1854 Leo, 1856 František, 1858 Josef, 1852 Adolf a 1863 Marie, jen čtyři z těchto dětí se dožily dospělého věku.

3. července 1854 se narodil ve škole na Hukvaldech, „v té jizbě, co se dívá jedním oknem na kostel a druhým na pivovar“ chlapec, kterému dali jméno Leo Eugen. Jeho otec Jiří byl robustní černovlasý muž, matka Amálie drobná plavovláska. Leo zdědil po otci husté černé vlasy, po matce nevelkou postavu a po obou obrovský vztah k hudbě. Neboť muzikální byla i Leošova matka: ráda zpívala, podle svědectví pamětníků měla krásný hlas a dobře hrála na kytaru a na varhany. Doma se muzicírovalo, avšak o Leošovo hudební vzdělání se staral jen otec. Přísně a tvrdě. Jako malý hoch hrál už Leoš mnohé z Beethovenových sonát, ale noty mu tehdy „splývaly v slzách jako krvavé body na hřbetě ruky“. Teprve později pochopil „že se mají noty krví potit, když je skladatel píše, a že krev potí, když je někdo špatně hraje“.

Radostných zážitků však bylo více. K povinnostem tehdejších venkovských učitelů patřila také starost o provozování hudby v kostele. Jenže hukvaldský kostelík byl malý a Janáčkův otec mohl na kůr vtěsnat jen několik muzikantů. Proto spolupracoval s Janem Hladíkem, učitelem v blízkých Rychalticích, kde byl větší kostel s nádhernými barokními varhanami a s nástroji, které si hukvaldští mohli pro slavností příležitosti půjčovat (pokud se právě oba učitelé na sebe nehněvali). Za to Jiří Janáček i se svými dětmi na rychaltickém kůru vypomáhal. Malému Leošovi tam zvláště učarovaly tympány. Na noční napínavé putování s „vypůjčenými“ tympány z Rychaltic na Hukvaldy vzpomínal ještě po mnoha letech ve fejetonu Bez bubnů, kde se přiznal ke svému skladatelskému zaujetí pro tento nástroj. Ovšem to všechno nebyly jediné inspirující hudební dojmy z dětství. Vždyť právě na Hukvaldech citlivě a nejsilněji poznával lidovou píseň a lidovou hudbu. Pro ni se sem později také rád vracel.

 

Janáčkovo dětství skončilo prudce a náhle v roce 1865, když se otec rozhodl poslat jej do fundace starobrněnského kláštera. Kdyby Jiří Janáček chtěl, aby Leoš byl jen učitelem, neposílal by ho tak daleko od domova. Učitelem se mohl stát i v Příboře. Ale přál si, aby hoch získal důkladné hudební školení, což bylo možné jen ve fundaci. Rozhodoval se mezi Kroměříží a Brnem, až nakonec zvítězil jeho dávný vztah k Pavlu Křížkovskému, který brněnskou fundaci řídil. Rovněž chtěl získat jistotu o budoucnosti svého syna, snad proto s Leošovým odchodem z Hukvald tak spěchal nenechal jej zde dokončit ani obecnou školu.

Na rodinu doléhaly stále tíživější starosti, otcova nemoc se zhoršovala, v posledních letech se často stávalo, že nemohl ani učit. Pomocníci z Hukvald brzy odcházeli, proto mu nějaký čas pomáhal jeho syn Karel. Nezdravé bydlení přispívalo ke zhoršování jeho zdravotního stavu, pokročilým revmatismem bylo oslabeno také srdce, na některých nesnázích měla však podíl i jeho prudká, výbušná povaha, kterou zdědil po otci.

Když Jiří Janáček 8. března 1866 zemřel, byl Leoš už rok ve fundaci. Ačkoli starší děti již předtím domova odešly a nejstarší Viktorie byla už dávno provdaná, uvedla otcova smrt rodinu do velmi těžké situace. Matka se snažila uživit děti sama. Díky svým hudebním schopnostem zastávala po celý rok varhanickou službu, čímž získala alespoň nepatrný příspěvek k malé penzi, která jí byla vyměřena. Ale po příchodu nového učitele se musela z Hukvald odstěhovat. Když se sem po letech znovu vrátila ke své dceři Josefce, byla už na smrt nemocná. Do Hukvald se však rády vracely i její děti. Jak Viktorie, o níž se vyprávělo, že hledala s manželem lepší existenci v Americe, tak František, který si zde po návratu z Petrohradu koupil domek, i Josef, který chtěl na Hukvaldech pookřát po strastiplném životě v Rusku.

Ale nejraději se na Hukvaldy vracíval Leoš Janáček. Lásku k rodnému kraji vyslovil později ve svých skladbách.   

01 

"Ukvaldská škola: jizba velká, lavie staré vyštípané, jedna třída nalevo - pro ty maloučké, druhá napravo - pro ty zrostlejší,"

vzpomíná Leoš Janáček

LJ

Zobrazeno 1898 krát

Leoš Janáček

Narodil se v obci Hukvaldy dne 3. července 1854 jako deváté dítě Jiřího a Amálie Janáčkových, kteří měli celkem čtrnáct potomků. Byl pokřtěn jako Leo Eugen. Jeho otec i matka byli hudebně vzdělaní, ale chudí a Leoše už jako jedenáctiletého poslali na klášterní školu ve Starém Brně jako fundatistu (žák, jehož studium bylo hrazeno z odkazů klášteru), kde se mu dostalo pod vedením Pavla Křížkovského hudebního vzdělání. Po absolvování reálky a učitelského ústavu odešel do Prahy, kde studoval na varhanické škole, z níž byl málem vyhozen kvůli kritice gregoriánské mše ředitele Skuherského. Zde se spřátelil i s Antonínem Dvořákem. Dalšího hudebního vzdělání se mu dostalo v Lipsku a Vídni.

 

Leoš Janáček se svojí ženou Zdenkou

 

Posléze se vrátil zpět do Brna, kde se zúčastnil národně-osvobozeneckých aktivit. V roce 1881 založil vlastní varhanickou školu a stal se jejím prvním ředitelem. Působil jako dirigent a velmi brzy zahájil též svoji kariéru skladatele.

 

Opery:

  • Šárka, libreto Julius Zeyer podle vlastního románu
  • Počátek románu, libreto Jaroslav Tichý podle románu Gabriely Preissové
  • Její pastorkyňa, libreto Leoš Janáček podle dramatu Gabriely Preissové
  • Osud, libreto Fedora Bartošová podle Leoše Janáčka
  • Výlety páně Broučkovy, libreto Viktor Dyk a František Serafínský Procházka podle románu Svatopluka Čecha
  • Káťa Kabanová, libreto Leoš Janáček podle Ostrovského dramatu Bouře
  • Příhody lišky Bystroušky, libreto Leoš Janáček podle knihy Rudolfa Těsnohlídka
  • Věc Makropulos, libreto Leoš Janáček podle dramatu Karla Čapka
  • Z mrtvého domu, libreto Leoš Janáček podle románu Fjodora Michajloviče Dostojevského

Orchestrální, vokálně instrumentální a komorní diskografie:

  • Mša glagolskaja, mše ve staroslověnštině; Česká filharmonie, Český filharmonický sbor, dirigent: sir Charles Mackerras
  • Sinfonietta, Taras Bulba /Rhapsody for orchestra/, Mládí, Česká filharmonie, dirigent Karel Ančerl
  • Lašské tance, Suita pro smyčce, Idyla, Státní filharmonie Brno, dirigent František Jílek
  • String Quartet No. 1 „Kreutzer Sonata“, String Quartet No. 2 „Intimate Letters“, Talichovo kvarteto
  • Concertino pro klavír, 2 housle, klarinet, fagot a lesní roh; Capriccio pro klavír (levou ruku) a dechový ansámbl. Česká filharmonie, dirigent: Václav Neumann, klavír: Rudolf Firkušný. Supraphon (CD).

Sborová tvorba:

  • Kantor Halfar - mužský sbor na slova P. Bezruče
  • Maryčka Magdónova - taktéž
  • Sedmdesát tisíc - taktéž
  • Potulný šílenec - mužský sbor se sopránovýcm sólem podle R. Thákura

Orchestrální skladby:

  • Suita, op. 3 pro smyčc. orchestr
  • Idyla pro smyčc. orchestr
  • Lašské tance pro orchestr
  • Žárlivost, koncertní předehra
  • Rákós Rákoczy - baletní hudba
  • Šumařovo dítě, symf. báseň podle básně Sv. Čecha
  • Taras Bulba, slovanská rapsódie podle povídky N.V.Gogola
  • Balada blanická - symf. báseň podle Jar. Vrchlického
  • Symfonietta pro velký orchestr

Vokální skladby:

  • Ukvaldská lidová poezie v písních
  • Kytice moravských národních písní s klavírem
  • Otče náš, kantáta pro tenor, smíšený sbor, harfu a varhany
  • Zápisník zmizelého pro tenor, alt a tři ženské hlasy s klavírem
  • Říkadla pro 9 zpěváků a kom soubor

Komorní skladby:

  • Sonáta pro housle a klavír
  • Pohádka pro violoncello a klavír
  • Smyčcový kvartet č. 1 („z podnětu Kreutzerovy sonáty“)
  • Smyčcový kvartet č. 2 („Listy důvěrné“)
  • Mládí pro dechové sexteto

Klavírní skladby:

  • Thema con variazioni (tzv. Zdenčiny variace)
  • Moravské tance
  • Sonáta 1. X. 1905 „Z ulice“
  • Po zarostlém chodníčku. I. a II. řada
  • V mlhách, 4 skladby pro klavír (1912)
  • Vzpomínka
  • Concertino pro klavír a instrumentální soubor
  • Capriccio pro klavír levou rukou a instr. soubor